Iráčané varují před údajnými “uprchlíky”, Evropa je vítá s otevřenou náručí

Před pár dny jsem zde zveřejnila informaci o údajném zbídačeném uprchlíkovi, kterému maďarská kameramanka podrazila nohy a ze kterého se vyklubal člen Fronty an-Nusra napojené na Al-Kaidu. Pan Abdul Mohsen se doposud k tomuto obvinění pro média nevyjádřil a zdá se, že si ani nikdo z vysoce postavených osob z bezpečnostního rizika, které tento muž může představovat, nedělá příliš velkou hlavu a celý jeho “případ” vyšuměl do ztracena.

Při odhalení pravé identity Abdula Mohsena sehrály roli kurdské bezpečnostní služby. Dnes na bezpečnostní riziko upozorňují i Iráčané. Na stránce http://www.frbiu.com zveřejnili identifikační údaje a fotografie členů milicí, kteří se účastnili válečných zločinů v Iráku a dnes se volně pohybují v Evropě s tím, že se prohlásili za uprchlíky.

Evropští občané, a tudíž i my Češi, Moravané a Slezané, přispíváme ze svých daní na jejich bezplatné ubytování, stravu, kapesné ve výši 670 eur měsíčně (téměř 19 tisíc korun), zdravotní péči, jazykové kurzy apod.

Zde je jen pár z těchto mužů, před kterými varují samotní Iráčané, a to na fotografiích takzvaně “před” a “po”.

Zamyslete se, zda jde skutečně o “mírumilovné kulturní obohacení Evropy”, nebo spíše o nasazení kukaččího vejce do vlastního hnízda a zda toto “vejce” hodláte dále jakkoliv podporovat, a to i nepřímo například podporou vlády, která sice povinné kvóty na přerozdělení migrantů odmítá, ale zároveň říká, že si tyto migranty dobrovolně pozve!

Ahmad Al-kathmawi, poslední známé místo pobytu – Německo

Ghassan Al-alkhazaly, poslední známé místo pobytu – Švédsko

Hassan Alamiri, poslední známé místo pobytu – Německo nebo Finsko

Sajad, příjmení neznámé, poslední známé místo pobytu – Finsko

Sajad Al-bahadli, poslední známé místo pobytu – Německo

Bashar Yaseen Alshimara, poslední známé místo pobytu – Německo

Ammar Alziady, poslední známé místo pobytu – Turecko

Pravda o migrantovi, kterému maďarská kameramanka podrazila nohy. Kdy nám tuto zprávu přinese i český mainstream?

Před nedávnem se do všech médií dostalo video, ve kterém maďarská kameramanka podráží nohy “zbědovanému uprchlíkovi, který navíc nese v náručí své dítě”. Kameramanka byla propuštěna a syrský uprchlík Usáma Abdul Mohsen získal skvělý job – bude trenérem ve fotbalové škole ve španělském Getafe.

Celý příběh má ale také svou druhou stránku, na kterou včera upozornily nejenom tyto stránky: http://www.rt.com/news/316124-refugee-camerawoman-kicked-militant/

Usáma Abdul Mohsen byl členem radikální Fronty an-Nusra, která je napojena na Al-Kaidu, a bojoval v Sýrii proti Kurdům. Oznámila to v sobotu strana PYD (Democratic Union Party).

Kurdská strana PYD ve svých oficiálních médiích tvrdí, že Abdul Mohsen bojoval po boku Fronty an-Nusra před tím, než opustil se svou rodinou Sýrii.

“Usáma Abdul Mohsen se přidal k rebelským skupinám v roce 2011 a páchal zločiny proti civilním menšinám, včetně Kurdů,” uvádí publikovaná zpráva.

PYD uvedla, že Usáma Abdul Mohsen žil v syrském městě Tell Abiad a rozhodl se uprchnout před kurdskými silami ze strachu, že bude odhaleno jeho angažmá v militantních skupinách.

Dále PYD prohlásila, že Abdul Mohsen byl zapojen v násilném potlačení kurdských nepokojů ve městě Kámišlí (Qamishlo) v roce 2004, které se vzedmuly po fotbalovém zápasu a při kterých bylo zabito více než 50 Kurdů syrskými bezpečnostními silami.

Abdul Mohsen byl v letech 2004 – 2010 trenérem klubu al-Fatwa ve městě Dajr az-Zaur (Deir Ez Zor).

PYD uvedla, že Abdul Mohsen podněcoval násilí po fotbalovém zápase mezi kluby al-Fatwa a Qamishlo´s Jihad.

PYD zveřejnila fotografii Abdula Mohsena z jeho Facebookové stránky, která již byla zrušena, ale na které se sám Mohsen identifikoval jako člen Fronty an-Nusra s tím, že bojoval proti Kurdům poblíž Amude, Sari Kani a Afrin.

Já k článku jen dodávám. Tento člověk, Usáma Abdul Mohsen, pro kterého se strhla vlna solidarity, je nyní ve velmi výhodné pozici. Co víc si mohl přát?! Dokážete domyslet, jaký potenciál mu dává jeho nové zaměstnání trenéra?! Já se o to raději ani nesnažím.

Raději se ptám: Pokud je zpráva PYD pravdivá (přineslo ji více různých médií), pak kde jsou všechny bezpečnostní a informační složky státu/států? Jak se mohlo stát, že nebyly schopny odhalit pravou identitu Usámy Abdula Mohsena? Kolik takových “Abdulů” už pobíhá po Evropě? Kolik jich “dobrovolně” přijme Česká republika? A kolik z těch migrantů, kteří získají azyl v jiných evropských zemích se bude moci volně pohybovat po celé Evropě, tedy i v České republice?

Islámský stát. Kdo ještě na tuto “pohádku” skočí?

Aktualizováno – O Islámském státu bylo a jistě i bude napsáno ještě mnoho. Já si prozatím dovolím zveřejnit jen malý postřeh, ke kterému mě v pozitivním slova smyslu vyprovokoval článek uvedený na těchto stránkách.

Dnes již není pochyb, že Islámský stát, který vyhání mimo jiné i Syřany ze svých domovů, je výtvorem Spojených států amerických. Dokladů je mnoho a je možné je nalézt například zde.

Dokonce i samotní Syřané a Iráčané, jak ukázal průzkum provedený společností ORB Interntional, se domnívají, že Islámský stát je skupinou vytvořenou Američany nebo cizinci. Tuto domněnku sdílí 81 procent z 1.365 dotazovaných Syřanů a 85 procent z 1.234 dotázaných Iráčanů.

V červnu hovořil reportér magazínu Wall Street Journal s iráckými uprchlíky v Bagdádu a zjistil, že poté, co v roce 2014 padly do rukou džihádistů zásilky zbraní shazované Američany z letadel na údajnou podporu boje proti Islámskému státu, vzrostl počet těch, kteří věří, že USA přímo podporují teroristy z Islámského státu. Přední šíítský zákonodárce Alia Nusseif uvedl, že již Americe nevěří. “Myslíme si, že ISIS je využíván jako nástroj, prostřednictvím kterého chce Amerika rozdělit a oslabit Irák,” konstatoval Nusseif.

Rádoby bezpečnostní a ochranná sledovací technologie je dnes nejenom v USA, ale také i v Evropě běžnou normou. Jak je tedy možné, že dnes vídáme po zuby ozbrojené bojovníky Islámského státu projíždějící v kolonách Toyot bez toho, aby na ně kdokoliv útočil? To snad selhala super moderní a vyspělá sledovací technika, která nám všem vidí doslova a do písmene až do talíře? Nebo snad satelity jako v případě letu MH 17?

Dovolím si tvrdit, že s Islámským státem nikdo z dosavadní spojenecké koalice nebojuje. Přímo naopak. Islámský stát je touto koalicí podporován s cílem odstranit Bašára Al Asada. Dokládají to i mnohá tvrzení a postřehy nezávislých pozorovatelů.

Jak dlouho tedy budeme ještě “pohádku” o Islámském státu a snaze USA jej zničit baštit i s navijákem? Jak dlouho budeme otálet při ochraně naší země, kultury, tradic, vzdělání? Jak dlouho se necháme vodit za nos? Začněme konečně používat svůj rozum! Pro to, abychom ochránili sami sebe, své rodiny, svou kulturu, svou úroveň! Pokud nebude klid přímo v Sýrii a Iráku, nebude klid ani v Evropě. A prohlášení amerického prezidenta Baracka Husseina Obamy o záměru USA přijmout 10 tisíc uprchlíků ze Sýrie v celém tomto kontextu vyznívá jako skutečně velmi špatný vtip.

Důsledky války a destabilizace: Hledejte je i tam, kde byste to nikdy nečekali! Poddáme se jim i my?

Za necelý měsíc, přesně 7. října, si spousta rádoby amerických vlastenců připomene 14 let od začátku Operace Trvalá svoboda, která byla odpovědí nejenom Spojených států amerických na „teroristické“ útoky 11. září 2001. Každá akce je však doprovázena i svou reakcí, i když ta se může projevit až po několika letech a navíc v takových oblastech, kde by to člověk nečekal – přesně jak upozorňuje Jesse Ventura, americký politik slovenského původu.

Vybírám pár faktů a zajímavých postřehů z článku, který je dostupný na této stránce.

Od americké invaze do Afghánistánu v roce 2001 se tamní produkce opia zdvojnásobila a masivně tak přispěla k heroinové epidemii ve Spojených státech amerických.

Je to 14 let, co Amerika napadla Afghánistán, ale důsledky této války ovlivňují v současnosti Američany mnohem více, než kdykoliv dříve.

Centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (CDC) uvádí, že spotřeba heroinu vzrostla mezi lety 2002 a 2013 o 63 procent, což je možné porovnat s rozměry epidemie. Údaje ukazují, že počet lidí, jejichž úmrtí je spojeno s heroinem, narostl čtyřnásobně. V roce 2013 zemřelo na předávkování heroinem 8200 lidí a 517 tisíc lidí uvedlo, že užívá drogy nebo má závislost spojenou s heroinem. Toto je nárůst o 150 procent oproti roku 2007.

Další relevantní údaje: Užívání heroinu je běžné mezi muži ve věku 18 – 25 let, kteří vydělávají méně než 20 tisíc dolarů ročně (poznámka – průměrnou mzdu pohybující se kolem této hranice pobírají například pokladní, kuchaři ve fast-foodech, portýři, umývači nádobí apod.). Lidé, kteří jsou závislí na opiových tabletách proti bolesti, jsou podle statistik až 40 krát více a raději závislí na heroinu, protože je levnější, k jeho pořízení není potřeba lékařský předpis a nabízí podobný euforický pocit. Čistota heroinu vzrostla o 60 procent, proto již není potřeba používat jehly. I z tohoto důvodu je heroin ochotno vyzkoušet více lidí, což přispívá k jeho velkému rozšíření.

Na tuto statistiku Jesse Ventura reaguje: Spojené státy vstoupily do Afghánistánu, vytvořily koalici a alianci s pěstiteli máku, protože nás (USA – pozn.) budou podporovat a budou našimi přáteli, takže pěstitelé máku se znovu pustili do svého „podnikání“. O tom však žádná média a vlády nehovoří.

Afghánistán dnes zajišťuje více než 90 procent světové nabídky heroinu. S tím, jak afghánský heroin zaplavil evropské trhy, pro heroin, který je produkován v Jižní Africe a Mexiku již není v Evropě poptávka. Přebytečná nabídka se přelévá do USA. S rostoucí nabídkou klesá cena a dnes se v některých městech heroin prodává i za méně než 4 dolary.

I afghánský heroin se nás týká!

Proč vůbec píšu o heroinu, Afghánistánu a USA, když se nás „to“ v podstatě podle některých názorů netýká? Právě proto, že se nás to týká!

Základy destabilizace nejenom Blízkého a Středního východu, ale také třeba Afghánistánu či Libye byly položeny již před několika lety, a to nejenom s cílem dosáhnout záměrů „globálního prediktora“.

Dnes na těchto záměrech parazitují mnozí – počínajíc převaděči a „sluníčkáři“ a končíc zbrojařskými firmami, které si mnou ruce, jak krásně se točí byznys. Bohužel tento „byznys“ je placen z kapes nás všech poctivých daňových poplatníků, kteří bychom chtěli mít jistotu, že stát je zde pro nás, pro to, aby ochránil nás a naše děti, aby vytvořil podmínky k našemu rozvoji, aby přispěl k nejlepšímu možnému vzdělání nás i našich potomků, aby vytvořil důstojné prostředí pro seniory apod. Toto se v žádném případě neděje! Naopak jsou našim dětem předkládány přímo na zlatém podnose zbraně americké armády, která si z České republiky udělala „přehlídkové molo“ a zbabělí čeští vládní představitelé toto trpí a dokonce schvalují.

A já se ptám, kolik z Američanů, a to nejenom těch, kteří Českou republikou projíždí a jejichž kolegové zapříčinili mimo jiné rozvrat Afghánistánu a návrat jeho obyvatel k pěstování máku nebo emigraci z rodné země, má vůbec ponětí o dějinách Evropy, její kultuře, literatuře, jazycích (samotný pan Mr. Obama se před pár lety v Praze vyjádřil, že v Rakousku se hovoří RAKOUSKY!!!)? Kolik z nich dokáže na mapě ukázat, kde vůbec jsou? Kolik z nich ví, za co vůbec bojují? Kolik z nich by vůbec mělo cestovní pas, pokud by se nedali najmout do armády?

Předpokládám, že žádnému uvědomělému obyvateli Čech, Moravy nebo Slezska či Slovenska nebudu muset zdůrazňovat, že současná imigrační vlna je způsobem, jak nás v podstatě zničit, pokud se zničit dáme. Ono to začalo pozvolna… podobně jako nárůst spotřeby heroinu v USA…

Válka v Sýrii trvá již od počátku roku 2011 – tedy čtyři roky. Neodvažuji se ani domýšlet, co bude za dalších deset let. Zbraň do každé rodiny? Burka pro každou ženu? Zákaz “pohanských” křížů s Ježíšem Kristem? Nebo daně vyhnané do závratných výšin, abychom byli schopni ubránit naše hranice, aby byl zajištěn alespoň nějaký pořádek a řád, aby se mohly ženy, děti a senioři jít projít třeba do parku nebo si jít nakoupit? Nebo strčíme hlavu do písku a budeme dělat, že uprchlíci nás „obohatí“?

Promiňte, ale já tedy obohacení v tom, že si na hlavu navléknu nějaký hábit, budu potupně chodit metr za mužem a nebudu se moci jakkoliv svobodně vyjadřovat, NEVIDÍM!!! Možná by stálo za to se zamyslet, zda celý problém nepřehrát tam, kde vznikl – pak by asi USA nemusely řešit jen nárůst spotřeby heroinu…

O bramborách a uprchlících, aneb dokážeme si ještě vážit toho, co máme?

Tak jsem zase jednou dostala úkol. Zněl: „Kup brambory. Tak tři, čtyři kila. Jsou za osm devadesát.“

Úkol je to pro mnohé velmi jednoduchý. Přiznám se, že já jsem však měla problém.

Když jsem přišla v obchodě před přepravky s vyloženými bramborami, zjistila jsem, že jsou malé a představila jsem si mimo jiné tu práci při jejich loupání. Vzhledem k tomu, že jsem je měla koupit pro někoho jiného (pro jiného spotřebitele, který může mít jiné preference než já), existovalo riziko, že by mi je mohl vrátit s tím, že nejsou kvalitní, jsou příliš malé atd… Já jsem si však řekla: „No nic, v tom nejhorším případě si je vezmu já a uvařím si je ve slupce. S kefírem pak budou skutečnou lahůdkou.“

Ještě před tím, než jsem však stačila vybrat první bramboru, pán (od kterého bych to vzhledem k jeho věku vůbec nečekala) ostentativně vysypal obsah svého sáčku s asi čtyřmi bramborami, které si vybral a které si chtěl původně koupit, zpátky do přepravky s hlasitým komentářem: „Takové malé, navíc zelené a ještě scvrklé! To jíst nebudu!“ Tato jeho poznámka ve mně znovu zahlodala, zda budou mnou kupované brambory jejich budoucím spotřebitelům vůbec chutnat. Znovu jsem si však řekla, že „přinejhorším“ si z nich já udělám velmi dobré jídlo, které mně tedy chutnat bude bez ohledu na to, zda jsou brambory malé, nebo velké. Důležité přeci je, že v momentě, kdy budu mít hlad, budu mít také se čeho najíst.

Když jsem dále společně s další paní v požehnaném stavu vybírala další brambory s cílem uspokojit jednu z hlavních lidských potřeb – tedy již zmíněný hlad (ne zrovna třeba ten náš, ale osob, které nám důvěřují), objevil se za mnou další muž. Co byste od něj očekávali? Já jsem vyslechla komentář: „Zase takové malé a nic moc?!“ Tento muž však s díky přijal igelitový sáček, pro který se natahoval a já jsem měla možnost mu jej podat. A vypadalo to, že mu jeden sáček stačit nebude…

Přeberte si moje zážitky z nákupu obyčejných brambor jak je Vám libo. Já k nim jen dodám, že při tomto nákupu jsem si vybavila:

1. Svoji babičku a brambory, které ona sama pro nás rok co rok pěstovala a také tu dřinu, která za její úrodou stála (musela je přeci vysadit, okopávat, zalévat, sklidit, uvařit, postarat se o půdu, aby byla příští rok znovu úrodná atd.). I když si občas postěžovala, jak malé se ten který rok urodily, nebo jak malá bude úroda, tak i přes tuto nepřízeň dokázala i z mála udělat mnoho.

2. Letošní sucho a pohled na spoustu vyprahlých zahrádek, zahrad, záhonů, polí… A tudíž mimo jiné i zvyšující se cenu základních potravin.

A poté mě po příchodu domů do očí přímo BODLA zpráva, že údajní uprchlíci (nejenom) v Maďarsku odmítají jídlo a drží hladovku. Ba co více – dokonce jídlem a vodou opovrhují a znehodnocují je!!! A znovu se mi vybavilo, tentokrát rčení: “Člověk, který opovrhuje jídlem, opovrhuje i lidmi a prací.”

Já být na jejich místě, kdy bych byla nucena emigrovat z mé rodné České republiky, byla bych ráda za jakoukoliv pomoc a za tuto pomoc bych mnohokrát poděkovala a snažila bych se být co neuctivější a snažila se integrovat a asimilovat co nejdříve. Hold jsem křesťanka, navíc se smyslem pro píli, povinnost, zodpovědnost a mám také respekt a úctu k druhým a jejich práci.

O tom, čeho se však dočkali maďarští policisté (a čeho se dočká každý, kdo žije v mylných představách o možnosti integrace muslimů do evropské kultury) vypovídá mnoho videí, fotografií či dokonce postřehů kuchařů, kteří imigrantům vaří v uprchlických táborech.

Dříve než se tito často “rádoby azylanti” (kde je jistota, že jde skutečně o uprchlíky ze Sýrie, když neexistuje možnost ověření jejich totožnosti, a tudíž existuje i riziko, že jim pouze převaděči poradili, aby o sobě prohlašovali, že pochází ze Sýrie) integrují do evropské kultury, se slabá a slepá evropská kultura podrobí kultuře imigrantů v rámci své současné nezdravé “solidarity”, snahy o multikulturalitu a multikulturalismus, “korektnost” a “úctu” ke zvyklostem druhých, což pro ni bude zhoubou.

Zamyslete se, zda skutečně i Vy chcete pomáhat v rozvratu evropské civilizace a úpadku všech evropských a křesťanských hodnot!

P.S. Prosím nezkoušejte hledat jakoukoliv analogii mezi bramborami a uprchlíky. Žádná tam totiž není. Článek je o tom, jak přistupujeme k práci, jídlu a jak si obojího vážíme. My všichni civilizovaní v Evropě víme, že bez práce nejsou koláče. Ale platí to skutečně pro všechny? A hodláme se skutečně všichni podílet svou prací na bezpracném zisku jiných? Já rozhodně ne!